Nová kniha Václava Hollera

AŽ NA MĚSÍC!

Jak může člověk proniknout do tajů kryptosvěta? A jak tohle digitální aktivum vlastně funguje?

Strach z kryptoměn pramení z jejich neznalosti. Informací je hodně a jsou nepřehledné. Proto se Václav Holler rozhodl vše sepsat do jasné a srozumitelné formy a popsat svou cestu, která ho ke kryptu přivedla. A tak vznikla kniha Až na měsíc!

V knize se seznámíte nejen s životním příběhem zakladatele CRYFIN.​ Krom toho vysvětluje přístupnou formou laickému čtenáři bez pokročilého IT nebo ekonomického vzdělání složité záležitosti, na které v kryptosvětě narazíte.​ Kniha nabízí také unikátní výběr 26 krypto projektů, které jsou rozmanité a ukazují, jak široké má toto odvětví potenciál.

Knihu si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích.

Ukázky z knihy

Do třetí třídy na základce jsme bydleli v paneláku. Pak ale máma dostala možnost přestěhovat se do chatičky v chatové kolonii na okraji Hradce, kde jsme nemuseli platit nájem. Tak jsme se přestěhovali tam: já, máma a mladší sestra. Bylo to jen jedno patro s dvěma místnostmi: malý obývák, ložnička a kuchyň. V obýváku byla kamna na dříví.

Jednu dobu mi kvůli tomu říkali milionář z chatrče.

Bydlet tam mělo svoje výhody. Bylo to levné. Ale mělo to taky hodně velké nevýhody. Než jsme si později koupili pračku, tak máma prala venku na valše, a to i v zimě. Umíte si to představit, když mrzlo? Jestliže jsme se chtěli koupat, museli jsme si ohřát vodu a pak jsme se koupali v plechových neckách, úplně jako ve filmu S tebou mě baví svět. Měl jsem pak fakt rád, když nás máma vzala na plavečák, kde teplá voda tekla donekonečna.

Každý den jsem do školy chodil jeden a půl kilometru na autobus tam a zpět. V dešti, v horku, v zimě i v létě.

Nikdy nezapomenu na to, jak jednou, když byla mimořádně krutá zima, jsme se dostali do situace, kdy máma neměla už na jídlo ani na benzín. Vzala z chaty dvě plynové bomby a odvezla je na kolečku do výkupu. Táhla ho několik kilometrů sněhem ve vánici.

To byl pro mě asi ten okamžik největšího bodu zlomu. Tehdy jsem si řekl, že tohle už nikdy nechci zažít. Neřekl bych, že jsem v ten moment dospěl, ale poprvé jsem se už necítil jako dítě, které si může jenom hrát. Stalo se to v páté třídě. Od té doby jsem začal mámě pomáhat. Vzal jsem na sebe zodpovědnost za sebe i za naši rodinu. Rozhodl jsem se změnit svůj život.

Snažím se přenášet si filozofii samurajů i do byznysu. To znamená nikdy se nevzdávat a nést zodpovědnost za to, co dělám a jaké to má dopady na ostatní lidi. Hledám cesty, jak dosáhnout synergii a společného úspěchu s ostatními.

Možná snad jednou za pár desítek let budu žít v míru v pasivní futuristické dřevostavbě u horského jezera v Alpách. Předtím chci ale vybudovat firmu, která bude udávat směr celému trhu. Říkám otevřeně, že se chceme stát největším správcem krypto aktiv v Evropě.